Prázdniny a relaxace

Využil jsem předchozího prázdninového období k důkladné regeneraci a načerpání nových sil. To vše, na začátku velmi aktivně. Tak, že jsem byl přitom hodně moc vyčerpaný a zničený. Mnohem víc, než běžně předtím bývám. Přesto ale, prožíval jsem přitom, plno zajímavých okamžiků a opravdu jsem si přitom moc odpočinul od běžné práce. Našel jsem přitom také občas chvilku k zamyšlení nad tím, co a jak dělám. Výsledkem je pár zásadních změn.

Jako dítě školou povinné jsem míval dlouhé prázdniny. To už dávno neplatí, přesto se snažím každé léto totálně vypnout od svého podnikání. Pročistí se mi tím bezva hlava, a hlavně vypadnu z toho nekonečného kolotoče honění se za něčím, co stejně nelze dohnat. Přesto ale, tím že mám možnost dívat se na vše naprosto jiným pohledem, dává mi to velmi silné podněty k zamyšlení. Nejen co se týče mého osobního života, ale i podnikání.

První dva týdny letošních prázdnin jsem strávil na naprosto šíleném závodě, o kterém se tvrdí, že svou náročností nemá ve střední Evropě obdobu. Je to sice zejména cyklistický závod, jedna z kategorií však toleruje i běžce a chodce. Náročnost je dána zejména dílky délce trasy závodu. Ta je totiž přes 1600 kilometrů, navíc často náročným lesním terénem. Letos se závod jel skoro z Ukrajiny, směrem do Chebu. Já se vydal jen na poloviční trasu a skončil jsem po skoro 800 kilometrech pěšky v Jeseníkách. Trvalo mi to dva týdny. Podrobnější informace o mém putování jsou zaznamenány na www.1600km.cz. Hrubý náhled trasy napříč přes celé Slovensko je na následující mapě (viz interaktivní mapa na http://www.1600km.cz/pozice/mapa_2013.php).

Většinu cesty jsem šel sám. Místy po silnici, často ale taky divokou Slovenskou přírodou. Mnohem silněji než přírodu jsem ale vnímal zejména lidi, které jsem cestou potkával. Například ty, co bydlí v zubožených romských osadách, zejména však plno běžných lidí kolem cesty, se kterými bylo zajímavé se pobavit. Vše bez honění různých termínů a úkolů. Moc doporučuji každému absolvovat něco podobného.

Jedno z nejzajímavějších setkání jsem měl skoro už na Moravě, kdy jsem měl možnost strávit noc u jednoho faráře. Zavedl mě k němu člověk, kterého jsem se ptal, kde by se dal sehnat nějaký krytý prostor na noc. Já teda myslel například autobusovou zastávku krytou proti dešti. On, když se na mě ale podíval (viz výše přímo jeho foto, jak jsem tehdy vypadal), zavedl mě na místní faru. Strávil jsem tam moc příjemnou noc. S panem farářem jsem potom ráno vedl docela zajímavý rozhovor. Nebyl kupodivu o bohu, ale o podnikání a pozitivním přístupu k životu. O tom, že každý by se měl vydat na cestu, při které si srovná myšlenky, najde nový pohled na své problémy.

Ano, snažil jsem se celou dobu nemyslet moc na mé podnikání. Přesto ale právě to totální odreagování od všech problémů a starostí generovalo občas myšlenky, které ve spojení s tím, co jsem právě prožíval, přinášelo podnětné myšlenky. Byly to třeba jen záblesky nových myšlenek. Určitě je stále plno věcí, které můžu změnit a dělat jinak. Jenže ne vždy je člověk schopen myslet na tyhle věci s velkým nadhledem. Právě proto mám rád tyhle mé prázdninové cesty, při kterých se většinou fyzicky totálně zničím. Nejsem, ale při tom vázaný jen na aktuální problémy, které je nutné naléhavě řešit zrovna v tom daném okamžiku. Ujasnil jsem si při té své dlouhé cestě, kudy jít ve svém podnikání dál. Někdo bilancuje a plánuje na konci roku, s výhledem na rok následující. Já většinou plánuji a bilancuji o prázdninách. Daleko od počítačů a internetu. Má to své velké kouzlo.

Další významný důvod, proč jsem tuhle prázdninovou cestu absolvoval je tréning vytrvalosti a odolnosti jít přes různé překážky stále dál a dál. Těch problémů, které se mi snažily vše překazit, bylo dost. A lákadel, proč se to zabalit možná ještě více. Bylo by snadné se na to vykašlat, nasednout na vlak a jet domů, do pohodlí. Já byl ale rozhodnutý to dokončit, ať se děje cokoliv. Ujasnil jsem si tam, že pokud nejde o život a zdraví, je nutné stále makat. Potvrdilo se mi tam, že pokud to vypadá, že už to nejde, stále ještě je dost sil pokračovat pořád dál. Vzdát něco je vždy jen výmluva, vyjádření nedostatku motivace. Tohle vše platí nejen u takovýchto akcí, ale i v podnikání a obecně v životě. Osobně mám bohužel dojem, že v podnikání se mi to nedaří až tak moc plnit. Snad proto, že tam je to vždy mnohem složitější, podmínky se neustále mění. Jsem proto rád, že alespoň někde se mi daří dosáhnout úspěšně vytyčeného cíle.

Doba prázdnin a dovolených už končí, je nutné makat zase dál. Odpočinul jsem si a odreagoval se. Domů jsem se vrátil otlučený a zničený. Ale spokojený, že mě mé nohy dokázaly donést až tak daleko, pěšky přes celé Slovensko. Ujasnil jsem si tam, kudy se ubírat dále, co změnit. Rozhodně se nebudu nudit, té práce přede mnou je stále plno. Nevadí mi to ale. Naopak, baví mě to.

The Author

Petr Ozogán

Hledám nové cesty a možnosti v podnikání.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Deník (budoucího?) milionáře © 2014